Jan Theobald Held (l770 - l85l) was one of the outstanding personalities of the Czech National Revival Period. Being a physician he devoted himself primarily to his profession in which he achieved a significant position (he was Dean of the Faculty of Medicine and Rector of the Prague University), However, his activities in music (he was a baritone singer and he played violin, viola and especially guitar) contributed much to the efforts of the Czech National Revivalists. His composition work, affected by W. A. Mozart and the composers of the Berlin school (J. Reichardt and K. Zelter) was concentrated in the first place to the songs. His Six Rustic Songs cycle, published under a pseudonym of Jan Orebský, was intended to be performed in the bourgeois and aristocratic houses.

      In addition to the Moravian Duets, the song creations of Antonín Dvořák (l84l - l904) have been dominated by the Gypsy Melodies and the Biblical Songs. The Love Songs, Op. 83, belong to his less known compositions. They originated at the end of l888, when the composer revised the set of eighteen songs, called Cypresses, which he had composed earlier to the lyrical and elegiac poems by G. Pflegr-Moravský. An impulse to the composition in l865 was Dvořák's unreturned emotional flare-up to his then young girl-pupil J. Čermáková. The impression was so deep that the composer kept returning to the Cypresses even though he never published them in their original version. In l887 Dvořák modified the composition for a string quartet. The revision made a year thereafter resulted in the Love Songs reflecting the emotional world of a "youngster in love", which were Dvořák's own words in a letter to Mr. Simrock, his musical works publisher.

      Alban Berg (l885 - l935) lived since his high school studies in the Viennese artistic circles where he met on friendly terms St. Zweig, K. Kraus, G. Klimt, A. Loos, P. Altenberg and O. Kokoschka. There he learnt to know also A. Schönberg who became not only his teacher. Similarly as A. Webern, he also shared A. Schönberg's creative experience and development leading to radical changes in style. Berg terminated his years of apprenticeship by a one-movement piano sonata and a cycle of songs called Sieben frühe Lieder which was revised and published in l928. The songs conform to the tradition of German romanticists. The influences reflected in those songs can be traced from Schumann to the period of early Schönberg's creation.

      An important part of Richard Strauss' (l864 - l949) works are more than 200 songs which were written primarily in the time period l885 to l906 for the singer Paulina de Alma, composer's wife, and other favourite interpreters. Richard Strauss used to choose texts to be put to music in a similar way as Schubert, i.e. not according to their literary quality, but primarily with regard to their effects on his creative ability. The melodious lyricism, so evident in his operas, was to be heard for the first time in his songs op. l0, which he composed when he was 2l years old and which also brilliantly reflect, in musical way, Gilm's poem >Allerseelen<. Strauss's >characteristic< songs are his best creations of this type in proving his sensitivity and ability to express, by musical means, various qualities, states of mind and moods.

Sekáč
Okolo Nechánic potůček teče,
na břehu Honzíček ječmínek seče.
Seče a vesele k tomu si zpívá,
že na něj Andulka z roští se dívá.

Z roští vyskočila, kosu mu vzala,
ječmínek sekati víc mu nedala.
Tu přišel hospodář: "Cožpak zahálíš?
Což místo práce se nadarmo válíš?"

"Nelajte, pantáto, tu mne zas máte,
vždyť vy co děvčata umějí znáte."

Andulka
Větříček od lesa fouká,
holoubek na dubě houká,
slavíček zpívá.

Andulka pod dubem sedí,
vzhůru na měsíček hledí
a zívá.

Nechtež ji, lidičky, spáti
a Bůh jí sám račiž dáti
dobrou noc!

Růžička
Na háječku, na kopečku, rozkvetla tam růže,
chce ji utrhnout Helenka, utrhnout nemůže.

Žádostně se na ni dívá, pozdaleku, zticha,
netroufá si pro trníček, neb trníček píchá!

Ať se tedy učí děvče hodné milování:
ať se učí od trníčka, jak se růže chrání.

Andulka
Skoč, Andulko, k jetelíčku,
skoč, Andulko, k travičce,
pones honem, slyš jak bučí,
pones honem kravičce.

Navaž hodně do plachetky
z kanafasu modrého,
dá nám u večer kravička
za to mlíka sladkého.

Ach, mi nelze k jetelíčku,
nelze mi jít k travičce.
Ach, mi puká od včerejška,
ach, mi puká mé srdce!

Puká hořem, že Honzíčka
včera na vojnu vzali!
Že ho jako katanové
z náručí mých vydrali!

Jestli mi ho tam zabijou,
odpusť jim to Pán Bůh sám.
Já si také, to mně věřte,
také smrt si udělám!

Honzíček
Černé lesy v mlze kouří
očka má Helenka mhouří, bude tuším spát...
a já budu pod okýnkem
do půlnoci temným cinkem na citeru hrát.

Budu slavit její krásu
tváří růžinky a řasu krásných očiček...
přísahaje, že zůstanu,
po smrti až z mrtvých vstanu její Honzíček.

Jablíčka
Na kopečku kalužinka,
v kalužince žabka,
vzpomeň sobě, má panenko,
jak jsme jedli jabka.

Ta jablíčka červeňounká,
která jsem ti střásal,
když jsem ještě malý klučík
s tebou husy pásal.

Jak jich bylo půl kloboučka,
pod jabloň jsme sedli,
loupali a štěbetali,
až jsme všecka snědli.

Ach, jak dobrá, sladká byla,
nelze ani řícti,
taká jablíčka nebudu
do smrti víc jísti.
 

Antonín Dvořák
Gustav Pfleger-Moravský
LOVE SONGS, Op. 83

l.
Ó, naší lásce nekvete to vytoužené štěstí:
a kdyby kvetlo, a kdyby kvetlo, nebude dlouho kvésti.

Proč by se slza v ohnivé polibky vekrádala?
Proč by mne v plné lásce své ouzkostně objímala?

Ó, trpké je to loučení, kde naděj nezahyne:
tu srdce cítí ve chvění, že brzo, ach, brzo bídně zhyne.

2.
V tak mnohém srdci mrtvo jest, jak v temné pustině,
v něm na žalost a na bolest, ba, místa jedině.

Tu klamy lásky horoucí v to srdce vstupuje,
a srdce žalem prahnoucí, to mní, že miluje.

A v tomto sladkém domnění se ještě jednou v ráj
to srdce mrtvé promění a zpívá starou báj!

3.
Kol domu se teď potácím, kdes bydlívala dříve,
a z lásky rány krvácím, lásky sladké, lživé!

A smutným okem nazírám, zdaž ke mně vedeš kroku:
a vstříc ti náruč otvírám, však slzu cítím v oku!

Ó, kde jsi drahá, kde jsi dnes, což nepřijdeš mi vstříce?
Což nemám v srdci slast a ples, tě uzřít nikdy více?

4.
Já vím, že v sladké naději tě smím přec milovat,
a že chceš tím horoucněji mou lásku pěstovat.

A přec, když nazřím očí tvých v tu přerozkošnou noc
a zvím, jak nebe lásky z nich na mne snáší, moc:

tu moje oko slzami, tu náhle se obstírá,
neb v štěstí naše za námi zlý osud pozírá!

5.
Nad krajem vévodí lehký spánek,
jasná se rozpjala májová noc:
nesmělý krade se do listí vánek,
s nebes se schýlila míru moc.

Zadřímlo kvítí, potokem šumá
tišeji nápěvů tajemných sbor.
Příroda v rozkoši blaženě dumá,
neklidných živlů všad utichl vzpor.

Hvězdy se sešly co naděje světla,
země se mění na nebeský kruh.
Mým srdcem, v němž to kdys blaženost kvetla,
mým srdcem táhne jen bolesti ruch.

6.
Zde v lese u potoka já stojím sám a sám:
a ve potoka vlny v myšlenkách pozírám.
Tu vidím starý kámen, nad nímž se vlny dmou:
ten kámen stoupá a padá bez klidu pod vlnou.
A proud se oň opírá, až kámen zvrhne se.
Kdy vlna života mne ze světa odnese,
kdy, ach, vlna života mne odnese?

7.
V té skladké moci očí tvých jak rád bych zahynul,
kdyby mě k životu jen smích rtů krásných nekynul.
Však tu smrt sladkou zvolím hned s tou láskou ve hrudi:
když mě jen ten tvůj smavý ret k životu probudí.

8.
Ó, duše drahá, jedinká, jež v srdci žiješ dosud:
má oblétá tě myšlenka, ač nás dělí zlý osud.
Ó, kéž jsem zpěvnou labutí, já zaletěl bych k tobě;
a v posledním bych vzdechnutí ti vypěl srdce v mdlobě,
ach, ve posledním vzdechnutí.

Alban Berg
SEVEN EARLY SONGS

Nacht
Carl Hauptmann

Dämmern Wolken über Nacht und Tal,
Nebel schweben, Wasser rauschen sacht.
Nun entschleiert sich's mit einemmal:
O gib acht! Gib acht!
Weites Wunderland ist aufgetan.
Silbern ragen Berge traumhaft gross,
stille Pfade silberlicht talan
aus verborgnem Schloss:
und die hehre Welt so traumhaft rein.
Stummer Buchenbaum am Wege steht
schatten schwarz, ein Hauch vom fernen Hain
einsam leise weht.
Und aus tiefen Grundes Düsterheit
blinken Lichter auf in stummer Nacht.
Trinke Seele! Trinke Einsamkeit!
O gib acht! Gib acht!

Schilflied
Nikolaus Lenau

Auf geheimem Waldespfade
schleich' ich gern im Abendschein
an das öde Schilfgestade,
Mädchen, und gedenke dein.
Wenn sich dann der Busch verdüstert,
rauscht das Rohr geheimnisvoll,
und es klaget und es flüstert,
dass ich weinen, weinen soll.
Und ich mein' ich höre wehen
leise deiner Stimme Klang,
und im Weiher untergehen
deinen lieblichen Gesang.

Die Nachtigal
Theodor Storm

Das macht, es hat die Nachtigall
die ganze Nacht gesungen;
da sind von ihrem süssen Schall,
da sind in Hall und Widerhall
die Rosen aufgesprungen.
Sie war doch sonst ein wildes Blut;
nun geht sie tief in Sinnen,
trägt in der Hand den Sommerhut
und duldet still der Sonne Glut,
und weiss nicht, was beginnen.
Das macht, es hat die Nachtigall
die ganze Nacht gesungen;
da sind von ihrem süssen Schall,
da sind in Hall und Widerhall
die Rosen aufgesprungen.

Traumgekrönt
Reiner Maria Rilke

Das war der Tag der weissen Chrysanthemen,
mir bangte fast vor seiner Pracht...
Und dann, dann kamst du mir die Seele nehmen
tief in der Nacht.
Mir war so bang, und du kamst lieb und leise,
ich hatte grad im Traum an dich gedacht.
Du kamst, und leis' wie eine Märchenweise
er klang die Nacht.

Im Zimmer
Johannes Schlaf

Herbstsonnenschein.
Der liebe Abend blickt so still herein.
Ein Feuerlein rot knistert im Ofenloch und loht.
So! Mein Kopf auf deinen Knie'n,
so ist mir gut.
Wenn mein Auge so in deinem ruht,
wie leise die Minuten zieh'n.

Liebesode
Otto Erich Hartleben

Im Arm der Liebe schliefen wir selig ein.
Am offnen Fenster lauschte der Sommerwind,
und unserer Atemzüge Frieden trug er hin
aus in die helle Mondnacht.
Und aus dem Garten tastete zagend sich
ein Rosenduft an unserer Liebe Bett
und gab uns wundervolle Träume,
Träume des Rausches, so reich an Sehnsucht.

Sommertage
Paul Hohenberg

Nun ziehen Tage über die Welt,
gesandt aus blauer Ewigkeit,
im Sommerwind verweht die Zeit.
Nun windet nächtens der Herr
Sternenkränze mit seliger Hand
über Wander und Wunderland.
O Herz, was kann in diesen Tagen
dein hellstes Wanderlied denn sagen
von deiner tiefen, tiefen Lust:
Im Wiesensang verstummt die Brust,
nun schweigt das Wort, wo Bild um Bild
zu dir zieht und dich ganz erfüllt.

Richard Strauß
CHOICE OF SONGS

Allerseelen, Op. l0, No. 8
Hermann von Gilm

Stell auf den Tisch die duftenden Reseden,
die letzten roten Astern trag' herbei,
und lass uns wieder von der Liebe reden,
wie einst im Mai.
Gib mir die Hand, dass ich sie heimlich drücke,
und wenn man's sicht, mir ist es einerlei:
Gib mir nur einen deiner süssen Blicke,
wie einst in Mai.
Es blüht und duftet heut auf jedem Grabe,
ein Tag im Jahr ist ja den Toten frei,
komm an mein Herz dass ich dich wieder habe,
wie einst in Mai.

Breit' über mein Haupt, Op. l9, No. 2
A. F. von Schack

Breit' über mein Haupt dein schwarzes Haar,
neig' zu mir dein Angesicht,
da strömt in die Seele so hell und klar
mir deiner Augen Licht.
Ich will nicht droben der Sonne Pracht,
noch der Sterne leuchtenden Kranz,
ich will nur deiner Locken Nacht,
und deiner Blicke Glanz.

Ich trage meine Minne, Op. 32, No. l
Karl Henckell

Ich trage meine Minne
vor Wonne stumm,
im Herzen und im Sinne
mit mir herum.
Ja, dass ich dich gefunden,
du liebes Kind,
das freut mich alle Tage,
die mir beschieden sind.
Und ob auch der Himmel trübe,
kohlschwarz die Nacht,
hell leuchtet meiner Liebe,
goldsonnige Pracht.
Und lügt auch die Welt in Sünden,
so tut mir's weh,
die arge muss erblinden
von deiner Unschuld Schnee.

Nacht, Op. l0, No. 3
Hermann von Gilm

Aus dem Walde tritt die Nacht,
aus den Bäumen schleicht sie leise,
schaut sich um in weitem Kreise,
nun gib acht.
Alle Lichter dieser Welt,
alle Blumen, alle Farben löscht sie aus,
und stiehlt die Garben weg vom Feld;
Alles nimmt sie, was nur hold,
nimmt das Silber weg des Stroms,
nimmt vom Kupferdach des Doms,
weg das Gold.
Ausgeplündert steht der Strauch,
rücke näher, Seel' an Seele;
O die Nacht, mir bangt, sie stehle
dich mit auch.

Schlagende Herzen, Op. 29, No. 2
Otto Julius Bierbaum

Über Wiesen und Felder ein Knabe ging,
Kling klang, schlug ihm das Herz;
es glänzt ihm am Finger von Golde ein Ring,
Kling klang, schlug ihm das Herz;
Oh Wiesen, oh Felder, wie seid ihr schön!
Oh Berge, oh Täler, wie schön!
Wie bist du gut, wie bist du schön,
du gold'ne Sonne in Himmelshöhn!
Kling klang, kling klang, schlug ihm das Herz.
Schnell eilte der Knabe mit fröhlichem Schritt,
Kling klang, schlug ihm das Herz,
Nahm manche lachende Blume mit,
Kling, klang, schlug ihm das Herz.
Über Wiesen und Felder weht Frühlingswind,
über Berge und Wälder weht Frühlingswind,
im Herzen mir innen weht Frühlingswind
der treibt zu dir mich leise, lind.
Kling klang, schlug ihm das Herz.
Zwischen Wiesen und Feldern ein Mädel stand,
Kling klang, schlug ihr das Herz.
Hielt über die Augen zum Schauen die Hand,
Kling kland, schlug ihr das Herz.
Über Wiesen und Felder,
über Berge und Wälder,
zu mir, zu mir, schnell kommt er her.
O wenn er bei mir nur, bei mir schon wär!
Kling klang, kling klang, schlug ihr das Herz.

Seitdem dein Aug', Op. l7, No. l
A. F. von Schack

Seitdem dein Aug' in meines schaute,
und Liebe, wie vom Himmel her,
aus ihm auf mich herniedertaute,
was böte mir die Erde mehr?
Ihr Bestes hat sie mir gegeben,
und von des Herzens stillem Glück
ward übervoll mein ganzes Leben
durch jenen einen Augenblick.

Zueignung, Op. l0, No. l
Hermann von Gilm

Ja, du weisst es, teure Seele,
dass ich fern von dir mich quäle,
Liebe macht die Herzen krank,
habe Dank!
Einst hielt ich, der Freiheit Zecher,
hoch den Amethisten Becher,
und du segnetest den Trank,
habe Dank!
Und beschworst darin die Bösen,
bis ich, was ich nie gewesen,
heilig, heilig, ans Herz dir sank,
habe Dank!

      Jiřina Marková started to study at first dancing and piano. She continued to study singing and graduated at the Prague Conservatory of Music under Professor Z. Jankovský (l979). She improved her abilities during short-time stays in Germany (Bayreuth) and in Italy (Siena). Successful participation in several singing competitions brought about her direct way to the Prague National Theatre Opera where she has been engaged as soloist since l979. A melodious soprano voice, which is now changing from lyrical to dramatical domain, combined with a natural lively theatrical performance, enabled her to create a number of roles of the Czech opera repertoire as well as of the world one, such as Katya (in L. Janáček's Katya Kabanova), Rusalka (in A. Dvořák's Rusalka), Margueritte (in Ch. Gounod's Faust), Elisabeth (in G. Verdi's Don Carlos) and others. Jiřina Marková has also been paying concentrated attention to songs and has been performing as a soloist at concerts. She has been applying her professional experience as a pedagogue at the Prague Conservatory of Music and her own School of Singing.

      Michael Eliasen, of Danish origin, studied piano at the Academy of Music in Vienna. At first he worked as a pedagogue and a singing coach in Canada and later in Philadelphia, U.S.A. In the latter place he has presently become chief of the singing department at the world known Curtis Institute. As an outstanding connoisseur of human voice he conducted senior courses of music in many countries (Israel, Australia, Korea). The Belgian town of Gent has been, for a number of years, his European place of work. During the International Summer Opera Academy, he has been working there with young singers, directors and conductors from all the world. At song concerts he has been accompanying such prominent singers as S. Armstrong, E. Ammerling, R. Merill, T. Krause, J. Shirley-Quirk and others. Since l992 Michael Eliasen has become the voice adviser of the Prague National Theatre Opera.

Held, Dvořák, Strauss, Berg, Wolf: Jiřina Marková, soprano, Mikael Eliasen, piano
Hudební rozhledy, 1994

The issue of song recital recordings is not a common practice in our country; indeed, it has become a rarity even with the major labels. All the more admirable, then, is the deed of RKM, the international agency of Richard Kolář, which in cooperation with Prague's National Theatre has released on CD a song recital by soprano Jiřina Marková. That this financially-risky project was taken on by Richard Kolář in particular is no accident. For almost two years now he has organized concerts regularly and systematically in the inspirational venue of the House with the Stone Bell, concentrating above all on vocal art, and in the course of more than two hundred concert events top soloists both domestic and foreign have been featured in this forum.

Jiřina Marková, a soloist with the National Theatre Opera, appears in these concerts on a regular basis. For the CD recording (and also for concerts with selected portions of the recorded repertoire), the assistance of the National Theatre's Mikael Eliasen was enlisted. This pianist, conductor, and above all sensitive expert on the human voice and internationally-renowned vocal pedagogue repeatedly, albeit only for short periods, expands the spectrum of expressive, stylistic, and technical possibilities of Czech singers during his courses at the National Theatre. In the recording, he participates also as an excellent pianist.

The selection of songs is quite broad and includes the national-revival songs of Jan Theobald Held called A Sextet of Peasant Songs, along with Love Songs, Op. 83 by Anton Dvořák, and from the foreign repertoire Seven Early Songs by Alban Berg as well as the Elf Song of Hugo Wolf, and above all seven songs by a master in this genre, Richard Strauss, from his Op. 10, 17, 19, 29 and 32.

The domain of Jiřina Marková thanks to a strong, resonant soprano and a theatrical temperament, is the operatic stage. In songs she tries to compress her surging vocal and theatrical gestures into the more miniature and chamber-like spaces of the songs. She in successful especially in Held's Peasant Songs, where with a sense of humor she captures the charming naiveté of the uncomplicated message, from the touching "Johnny" to the merry song titled "Little Apples".

The songs by Strauss, teaming with the tone color magic of late romanticism, seem to be well-suited to Marková's vocal talents. Nevertheless where the expression builds to extreme levels the clear, at times almost penetrating, resonance of the voice, welcome on the operatic stage, actually seems overwrought in a chamber duo with piano.

Dvořák's Love Songs, on words by Pfleger-Moravský are permeated with the touching sorrow of unrequited romantic longing. Here Marková's talents are more affective where passion breaks through to the surface, whereas for the moods of hushed melancholy the necessary calmer expression is attained only partly.

The recording as a whole, however, does not contradict the fact that in Jiřina Marková we have a soprano who in the field of chamber singing manages to combine vocal art with animated, wellthought-out expression, in which she captures the finely-wrought expression of words and music.

Dr. Helena Havlíková

RKM 002-2 231
STEREO DIGITAL RECORDING - DDD - LIVE
WORLD PREMIERE
Recorded at the Suk Hall of Rudolfinum on October 24, 1993
Recording director Jaroslav Rybář
Sleeve-note © Alena Martínková, Cover © Luboš Šedivý, Photo © Vratislav Tachezy
Co-production of the National Theatre Prague and the RKM Ltd.
Producer Richard Kolář P 1994 by RKM Ltd., Komenského 112, CZ- 252 28 Černošice
e-mail: richard.kolar@opera-rkm.cz; website: http://www.opera.rkm.cz
Made in the Czech Republic